Postavení žen a mužů ve společnosti

20. 12. 2007
Společnost Factum Invenio provedla exkluzivně pro potřeby Ministerstva a práce a sociálních věcí v rámci svého programu Factum Omnibus opakovaně šetření týkající se genderových vztahů, šetření navazuje na šest předchozích vln, které se konají každoročně od roku 2002.
Dotazování proběhlo ve dnech 22.11. – 28.11.2007 na reprezentativním vzorku 974 občanů ČR starších 15 let, získaném kvótním výběrem.

Vnímání možností mužů a žen
Oblastí, ve které jsou podle tří čtvrtin obyvatel ČR (75,3 %) upřednostňovány ženy, je získaní dítěte do vlastní péče po rozvodu. Z nabízených možností se jedná o jedinou, kde mají dle mínění lidí lepší možnosti ženy než muži.

Odměňování za práci je naopak sféra, kde jsou podle názoru většiny lidí zvýhodňováni muži. Přibližně dvě třetiny obyvatel ČR (63,4 %) si myslí, že ženy mají menší možnost získat za stejnou práci stejný plat jako muži.

Jedinou oblastí, kde jsou genderové příležitosti vnímány jako vyrovnané, je vzdělání. Osm z deseti občanů (80,9 %) si myslí, že jak muži tak ženy mají stejné šance dosáhnout vysokoškolského vzdělání.

Srovnání situace mužů a žen

Pokud porovnáme názory mužů a žen, můžeme konstatovat, že ženy jsou při hodnocení svých možností pesimističtější než muži (při hodnocení možností žen).

- Dvě třetiny mužů (66,4 %) si myslí, že muži i ženy mají stejné možnosti věnovat se svým koníčkům; tento názor zastává jen 36,3 % žen.
- Polovina mužů (47,4 %) se domnívá, že muži i ženy mají zhruba stejnou možnost získat za stejnou práci stejný plat; o této možnosti je přesvědčena necelá pětina žen (18,8 %).
- Zhruba dvě třetiny mužů (66,3 %) zastávají názor, že muži i ženy mají stejnou možnost získat práci odpovídající jejich kvalifikaci a schopnostem; s tímto názorem souhlasí jen 39,8 % žen.

Z hlediska časového srovnání jsou změny postojů k uvedeným možnostech mužů a žen více méně stabilní, od roku 2002 zde nedochází k žádným zásadním změnám.

Postoje k rovným příležitostem
S rovným postavením mužů i žen souhlasí většina obyvatel ČR. Nejvíce lidí (92,4 %) souhlasí s výrokem, že „každý člověk, muž i žena, by měl mít zaměstnání, které by mu zajistilo soběstačnost nezávislost.“ (rozhodně souhlasí 56,4 %; spíše souhlasí 36,0 %).

Většina obyvatel ČR si také myslí, že:

- Domácí práce by měly být rozděleny tak, aby muž i žena měli stejně volného času pro zábavu i odpočinek (89,5 %).
- Obě pohlaví by se měla stejně věnovat výchově i péči o dítě (87,7 %).
- V řídících a rozhodovacích institucích by měli být zastoupeni rovnoměrně muži i ženy (87,4 %).
- Obě pohlaví by měla mít stejnou šanci získat své dítě po rozvodu do péče (81,4 %).

Méně souhlasných postojů je spojeno s následujícími výroky:

- Necelé dvě třetiny lidí (63,2 %) se domnívají, že vláda by pracovala lépe, kdyby v ní bylo více žen.
- Více než polovina obyvatel (56,2 %), se domnívá, že při výběru do vedoucích pozic by měli mít při stejných schopnostech přednost příslušníci pohlaví, které je na daném stupni řízení méně početně zastoupeno. Tento názor ve společnosti dlouhodobě posiluje.

Postavení mužů a žen

Je pochopitelné, že ženy se staví k výrokům týkajícím se rovných příležitostí vstřícněji než muži.

Přístup obyvatelstva k těmto otázkám se v průběhu sledovaného období nijak zásadně nemění.

Hodnocení vybraných institucí a dalších subjektů s ohledem na ochranu práv žen
Veřejnost hodnotí působení vybraných subjektů s ohledem na ochranu práv žen celkem pozitivně. Nejlépe jsou z tohoto hlediska hodnoceny školy a další vzdělávací instituce. O jejich užitečnosti ve vztahu k ochraně práv žen je přesvědčeno 90,4 % lidí.

Na opačném pólu stojí osobnosti označované jako feministické, které považuje za prospěšné s ohledem na ochranu práv žen méně než polovina obyvatel - 40,1 %.

Pořadí užitečnosti dalších uvedených institucí vzhledem k ochraně práv žen je následující:

- Média považuje z tohoto pohledu za užitečná 88,4 % osob;
- Nevládní organizace 72,4 % osob;
- Státní instituce 66 % osob.

Hodnocení subjektů z hlediska ochrany práv žen

Konkrétní hnutí či organizace zabývající se ochranou práv žen, rovnými příležitostmi apod. lidé vesměs neznají (85,2 %), častěji jméno konkrétní organizace neznají muži než ženy. Vybavit si název organizaci je schopno jen cca 15 % občanů, přičemž nejčastěji jmenují některou z nadací či Bílý kruh bezpečí.

Ve sledovaném období postupně přibývá lidí, kteří vnímají tyto subjekty (s výjimkou zastánců feminismu) z hlediska ochrany práv žen jako užitečné.

Názory na výskyt domácího násilí
Postoj k výskytu domácího násilí je ve společnosti ambivalentní. Téměř dvě pětiny obyvatel (37,1 %) se domnívají, že domácí násilí na ženách se v české společnosti „občas“ vyskytuje. Obdobné procento lidí (36,1 %) si však myslí, že domácí násilí se objevuje „dost často“.
Lidí, kteří si myslí, že násilí na ženách se v ČR vyskytuje ojediněle nebo výjimečně, je 14,3 %.

Je vcelku pochopitelné, že ženy reflektují výskyt domácího násilí na ženách v české společnosti častěji než muži.

Výskyt domácího násilí na ženách v ČR

Názory lidí na výskyt domácího násilí vůči ženám se ve sledovaném období, tj. od roku 2002, zásadně nemění.

Pokud jde o formu domácího násilí, tak se podle obyvatel ČR ve společnosti častěji vyskytuje psychické násilí, tj. různé zesměšňování, vyhrožování, obtěžování či obviňování, než fyzické násilí (znásilnění, bití, kopání či občasné facky).

O tom, že výskyt psychického násilí v českých domácnostech je běžný, je přesvědčena téměř polovina obyvatel ČR (49,7 %). Oproti tomu fyzické násilí vidí jako běžné necelá třetina populace (29,6 %).
Téměř třetina obyvatel neumí tuto záležitost posoudit (32,7 % fyzické násilí, 30,1 % psychické násilí).

Výskyt psychického a fyzického domácího násilí na ženách

Ženy častěji než muži považují výskyt násilí v rodině za běžný. Zvláště výrazné rozdíly jsou v názorech na existenci tzv. psychického domácího násilí na ženách (muži 40,2 %; ženy 58,6 %). Rozdílné názory se týkají i výskytu fyzického násilí (muži 24,0 %; ženy 34,8 %).

Obecné mínění o výskytu násilí v rodině dokresluje otázka na znalost konkrétní rodiny, kde existuje násilí mezi manžely – partnery. Takovou rodinu (pár) znají téměř čtyři obyvatelé z deseti (37,6 %).

Mezi ženami je téměř polovina (45,0 %) těch, které znají nějakou rodinu, kde dochází k domácímu násilí. Mezi muži je tato znalost výrazně nižší (29, 7 %).