Reklama a děti

21. 02. 2005
Společnost Factum Invenio uskutečnila v rámci svého programu Factum Omnibus další z řady pravidelných výzkumů Postoje české veřejnosti k reklamě. Dotazování proběhlo ve dnech 3.-8.12.2004 metodou řízených osobních rozhovorů na reprezentativním výběrovém souboru 1023 občanů České republiky ve věku od 15 let, získaném kvótním výběrem. Výzkum navazuje na výsledky šetření, které od roku 1993 prováděla agentura Marktest, a.s. Doposud bylo realizováno celkem 22 reprezentativních výzkumů, jejichž výsledky tvoří ucelenou vývojovou řadu.

Podrobné výsledky budou obsaženy v závěrečné zprávě z výzkumu, kterou bude možno objednat jako volně prodejnou studii.

Děti jsou zvláštní skupinou z hlediska reklamního působení hlavně proto, že jsou citlivé na podněty emocionální povahy, nemají dostatek zkušeností a mohou tak zaměňovat fikci s realitou, ačkoliv se i u dětí setkáváme s kritičností a odstupem k některým, především televizním reklamám. Určité rozdíly existují samozřejmě v jednotlivých věkových skupinách.

Více než polovina Čechů (53 %) uvádí, že se děti (tzn. osoby mladší 15 let) ve vlastní domácnosti či v jejich blízkém okolí dívají na televizní reklamu s jistou dávkou zájmu, z toho 14 % dětí dokonce „s velkým zájmem. Třetina dospělých se domnívá, že se děti na reklamu sice dívají, ale bez většího zájmu.

Názor, že děti reklamu nesledují, neboť nemají zájem, vyslovilo 12 % občanů. Podle 2 % občanů mají děti v jejich okolí sledování televizní reklamy zcela zakázáno 2 %. Tento podíl ve srovnání s druhou polovinou devadesátých let postupně klesá, celkově se však rozdělení odpovědí v čase příliš nemění.

Zajímavé rozdíly byly získány v závislosti na tom, jak staré děti s dotazovaným žijí ve společné domácnosti. Rodiče, kteří mají děti pouze ve věku 7 až 15 let a žádné mladší, v mnohem menší míře než ostatní uvádějí, že se jejich děti dívají na televizní reklamu s „velkým zájmem“ – 37 % jich oproti tomu prohlásilo, že se jejich děti na televizní reklamu sice dívají, ale bez většího zájmu. Rodiče, kteří mají pouze děti do 6 let a žádné starší, nepatrně častěji uvádějí, že se jejich děti na televizní reklamu nedívají, neboť nemají zájem.