S kým Češi sdílejí společnou domácnost

05. 03. 2014
Udělali jste si někdy chvilku, zastavili se a opravdu se zamysleli nad tím, s kým sdílíte své bydlení a jak to bude za 10, 20 nebo 30 let? Samozřejmě, křišťálovou kouli nemáme, ale asi se většina z nás shodne na tom, že to, co je teď, je výsledkem našich předchozích rozhodnutí – jak osobních, tak těch pod vlivem společenských konvencí.

Jak tedy Češi dnes bydlí? Na to jsme se (ppm factum research) počátkem tohoto roku zeptali reprezentativního souboru tisícovky respondentů ve věku 15- 85 let z celé České republiky (n=997).

Polovina Čechů ve věku 15 – 85 let žije v domácnosti, kde se setkává více generací. Nejčastěji jde
o soužití rodičů s dětmi (46 %). To někdy trvá dokonce až do středního věku dětí a tzv. „mama hotel“ je hojněji využíván muži než ženami. Ve věku 35 – 44 let žije s rodiči ještě každý desátý muž, ale už jen méně než každá dvacátá žena.

Jen velmi malý podíl 15 – 85letých Čechů (4 %) bydlí ve tří-generačních domácnostech.

V jakém typu domácnosti žijete?


Více než třetina Čechů (36 %) bydlí s partnerem/partnerkou nebo manželem/manželkou a 1 % lidí s jiným spolubydlícím své generace. Zbývajících 13 % Čechů ve věku 15 – 85 let žije samo. V součtu tedy celkem polovina 15 – 85letých Čechů svou domácnost s jinou generací nesdílí.

Co pro nás ale tento výsledek vlastně znamená? V tuto chvíli je to u nás tak, že každý druhý 15 – 85letý člověk je každý den úzce konfrontován nejen s názory, ale především i s životním stylem jiné generace – ať už starší, nebo mladší. A i když si kolikrát říkáme, jestli by nebylo pohodlnější či lepší, kdybychom se osamostatnili (to z pozice dětí) nebo jak se nám uleví, až nám děti vylétnou z hnízda (to zase z pozice rodičů), je nezpochybnitelným faktem, že právě tento každodenní blízký kontakt nám umožňuje vnímat vše, co se děje, v širších souvislostech a lépe držet krok s dobou.


V jakém typu domácnosti žijete?


Jak je to ale s tou druhou polovinou lidí, kteří v tuto chvíli žijí jen se svým vrstevníkem v manželství či partnerství nebo dokonce úplně sami? Začněme několika čísly. Samozřejmě podíl jednogeneračních domácností se hodně liší podle věku respondentů. Zatímco mladých ve věku 15 – 24 let žije v jednogeneračních domácnostech pouze 15 %, mezi 25 – 34 rokem věku už je to více než 40 % lidí. Pak přijdou děti, takže mezi 35 – 44 rokem žije naprostá většina lidí ve více generační domácnosti. U 45 – 54letých je to už půl na půl, pokud jde o bydlení ve více generačních a jednogeneračních domácnostech, ale po 55 roku života už naprostá většina lidí (přes 80 %) žije opět jenom s partnerem nebo sami. Na tom výsledku nás asi nic nepřekvapí, naopak, většině z nás přijde naprosto přirozený a tak jasný, že nás ani nenapadne se nad ním pozastavit a zapřemýšlet. Takhle to přece je – to je normální. Ale přidejme ještě dalších pár čísel. Ve věku 65 – 85 let u nás žije více než každý čtvrtý člověk sám. Ani to možná ještě nezní nijak dramaticky. Kolik z nás by ale u těchto celkových čísel napadlo, že při detailnějším rozboru se ukáže, že mezi 55 – 64letými ženami žije každá čtvrtá sama a ve věku 65 – 85 let už bydlí samo dokonce 40 % žen? A bydlí samo nebo osamoceno?

Ale abychom se vrátili k původní otázce: „Jak je to s tou druhou polovinou lidí, kteří v tuto chvíli žijí v manželství či partnerství už bez dětí nebo dokonce úplně sami?“ Jak ukázala čísla, jde hlavně o starší věkové kategorie. U části těch mladších z nich lze předpokládat, že asi ještě celkem snadno mohou získat odlišné názory na vše, co se kolem nás děje např. od kolegů v práci apod., ale s přibývajícími léty tyto kontakty oslabují a my začínáme žít „už jen ve své – jednogenerační představě světa“. Je to zcela přirozený proces a občasné návštěvy dospělých dětí nás z těchto představ těžko vyvedou. A to jsme zatím zcela vynechali další důležitou věc, a to ekonomickou stránku věci a snižující se schopnost většiny starších lidí táhnout domácnost sám.

Podíl lidí, kteří žijí v domácnosti sami


Také Vás napadá otázka, jestli si dnešní starší lidé svůj život v této životní etapě takto představovali?

V doplňkových kvalitativních individuálních rozhovorech jsme zjistili, že většina ne. Když jsme ale mluvili o tom, co je jinak, ukázalo se, že vlastně nevědí, protože o této své životní etapě předem neuvažovali – zvlášť ti nejstarší. A společné bydlení s někým mimo rodinu ani přes pocit osamělosti nepřipouštějí. Většina z nás jejich postoji asi rozumí a chápe ho. Jak jste na tom Vy?

Na druhou stranu jsme ale slyšeli i naprosto jiný názor, konkrétně od již téměř 50 let spokojeně vdané téměř sedmdesátnice, která má pro své další roky hned několik alternativ. Tahle nás opravdu zaujala: „Až manžel umře, oni totiž chlapi tolik nevydrží, tak jsme se domluvily s kamarádkou ze sousedního domu, která už ovdověla, že se sestěhujeme do jednoho bytu a ten druhý pronajmeme, abychom si přilepšily. Obě bychom sice mohly jít bydlet k dětem, ale takhle nám to přijde lepší.“

Tento postoj nás nejen zaujal, ale hlavně také přiměl k hlubšímu zamyšlení a dovedl nás i k úvodní otázce: „Udělali jste si někdy chvilku, zastavili se a opravdu se zamysleli nad tím, s kým sdílíte své bydlení a jak to bude za 10, 20 nebo 30 let?“ Ptáte se proč zrovna Vy, když Vám ještě není ani … let?

Tak třeba proto, že pokud to neuděláte teď, tak nás i díky prodlužující se délce našeho života za nějakou dobu bude v těch nejstarších jednogeneračních a jednočlenných domácnostech žít s pocitem osamělosti čím dál tím víc.

A navíc, pokud si dovolíme na tohle téma občas chvilku zapřemýšlet, sami sebe teď, když jsme ještě pružnější v úsudku, lépe naučíme přemýšlet o různých alternativách a tím na ně včas připravíme nejen své vědomí, ale i své cítění. Je-li naše současnost výsledkem našich předchozích rozhodnutí, pak nyní je čas začít aktivně rozhodovat o tom, co budeme vnímat jako přirozené pro nejstarší generaci, až k ní budeme patřit. A to nejen pokud jde o způsob bydlení.


... a co z toho plyne pro výrobce a poskytovatele služeb do budoucna




V případě zájmu kontaktujte:
Mirka Ottová
Market Research Consultant
gsm: +420 731 403 669
ottova@ppmfactum.cz